Slovácko sa súdí aj nesúdí (30. kolo)

Slovácko sa súdí aj nesúdí (30. kolo)

(věnováno Zdeňku Galuškovi)

 

…………………
Přišlo jaro. Slunečko sa ščúřilo na ten boží svět, zem byla rozhicovaná jak šporhélt a nebe modručké jak chrpa – nikde ani mráčka. Ale Janek Lízačka viďáli to všecko teho dňa docela ináč.

Mašírovali dědinou jak Napoleon do Ruska, hergótovali jak propuštěný kostelník, hromy a sakry z nich letěly jak z gulométu, až sa dědina třásla v základoch a listí na stromoch strachy zalézalo zpátky do haluzí. Ale to už Janek Lízačka vletěli jak sršáň do obecní kanceláře a už ve dveřách křičáli:

„Kde je obecní telefón? Musím volat na policajty! Bude sa tu vyšetřovat strašná lúpež!“

Jak to zaslechl starosta Martin Kordula, najvěčí biják v kraji, včílkaj byl v pozoru, jak dyž ho šidlem džógne. Totak mít plnú dědinu policajtů, lebo to nikdá nevěstí nic dobrého – ešče by mohli na obci kdovíco vyšťárať! A tak sa postavíl, praščíl na stůl, že všecky sklenky v kredenci stály v haptáku, a zařvál, až sa hodiny na věži zastavily:

„Nehulákaj mi tady, Lízačko! A včílkaj mi klidu pověz, co sa ti přihodilo a jak sa to zeběhlo.“

A Janek Lízačka začáli vyprávjat – že si chtěli vyrazit na fotbál do Hradišťa, kde dneska kope Bohemka. Ale že cestu z dědiny ke štaciónu, tam přímo v poli u sochy svatého Florijánka, brklo ím ve střevoch a zažblunkalo, jak dyž vyleje vodu do troků. A najednú to na Janka Lízačku došlo! Stihli ešče shodit modrobílú fanóškovskú šálu a pohodit ji k soklu u kamenného Florijánka a už vletěli do kopřiv jak jeleň a pak sa nad Florijánkem zahřmělo a snad aj zablysklo…

Ale dyž ten strašný řídký případ šťastně skončil a Janek Lízačka si chtěli u kamenného Florijánka vzít zpátky svoju modrobílú šálu a uháňat s ňú na štación k vlaku – šála byla fuč!

„Stála mňa štyrycet grajcarů! A co je najhlavnější neščestí – fanúšek bez šály, to je jak ke křtu bez děcka!“ lamentovali Janek Lízačka dálej a už se zas dovolávali po policajtech a velkém kriminálním vyšetřování a byli přitom zrudlí jak paradajské jablko.

Jak ale pravili už kdysi stařeček Pagáčů, starosta Martin Kordula byl kanón a múdrý chlap a Šalamún byl protivá němu hadra. Zamrčal sa jak medvěď a pravíl Lízačkovi:

„Na našem kotáře bude konec policajtom a vyšetřovat budu včílkaj já! Rozuměls?“

Lízačka zmlkli jak myška a čučáli jak hovno z jamy. Pak starosta Martin Kordula vyhrnul si rukávy na košuli a zahučal na tajomníka Francka Papírníkového, aby hnedkaj necháli všecku úředničinu a aby mašírovali ke kamennému Florijánkovi, spútali ho a dovlekli na obec.

Tajomník Papírník napřed ostáli stát z otevřitú hubu jak prvňáček a pak sa krútili jak hlísta na šporhéltě, co že je to za prapodivný nápad. Dyž ale starosta Martin Kordula bácl znova pěsťú do stola, tož vypařili sa tajomník rychlo z obecní kanceláře splnit rozkaz, lebo dostat od starosty Martina Korduly liskanec znamenalo vidět, jak sa Jupiter obtúlá ze Saturnem.

Za chvílu tajomník Papírník byli zpátky na obci a na zádech nesli spútaného kamenného Florijánka. A za ním v zástupu půl dědiny – bab jak žab a řevu jak o opičích námluvách. A všecky mlely pantem na celé obrátky:

„Na, enom si to představte a rozvažte – co si to ten starosta Kordula myslí? Spútat svatého a tahat ho na obec? Čuli sté to někdy?“

Ale starosta Kordula ím nasup zarazil dech. Roztáhl ruky, že býl jak větrný mlýn a zařvál jak na pastvisku:

„Občanky, ticho! Stupněte si tady všecky rovno podél zdi a už nechcu čut ani slovo!“

V síni to zmlklo. A starosta Kordula zastrčíl si palec za řemeň, rozkročíl sa a jako pán súcí vynesl ortel:

„Za vstup do starostovy síně bez klepání, bez vyzvání a bez pozdravení – každá z vás, co sem vtrhla, zaplatí podle právoplatných palagrafů po jednom grajcaru pokuty, proti keré néni odvolání!“

Tetky začali hnedkaj reptat, co že to má byt za móresy. Ale starosta Kordula pohrozil, že komu sa pokuta nelíbí, toho pošle k súdu. A že bude z teho týden vězení podmínečně na dva roky a sto korun na sirotky navrch.

„A včílkaj vás žádám, abyste jedna po druhé předstúpily ke stolci a zaplatily, lebo exekúcija mosí byt provedená hnedkaj po rozsudku a neznese odklad!“

Tetky počapli v kolenách, jak dyby ich podťal. Hnedkaj bylo ve starostově síni ticho jak v márnici a enem bylo slyšet cinkání, jak tahajú každá po grajcaru ze šrajtoflí. A všecky pak rády rýchlo zas vycúvaly ze starostovy síně ven. Lebo co starosta Kordula slúbíl, to také splníl, a komu by sa chtělo tahat do Hradišťa k súdu!

Dyž byla starostova síň prázdná zas jak demijón po hodech, starosta Kordula lúpl očima po Janku Lízačkovi:

„Na kolik grajcarů že ťa vyšla ta ukradená šála? Na štyrycet?“

Janek Lízačka přikývli.

Starosta přesně štyrycet grajcarů z hromádky na stole odpočítál a vysázal Lízačkovi na dlaň, búchl ho po zádoch a pravíl:

„Tož co – si spokojený?“

„Baže su!“ radosťú zavýskl Lízačka.

„Tož tak je to v pořádku – tak majú končit všecky vyšetřovačky… A včílkaj si nalož tady Florijánka na záda, zanes ho zpátky k poli. A pak utěkaj na vlak, ať stihneš ten zápas.“

A od tehoto „posledního súdu“ Slovácko sa nejenže nesúdí, ale ani nevyšetřuje.


Slovácko – Bohemians 1:1

Abyzme měli taky něco pro občany z teho kraja, kde bijou černochy z Prahe, tak tady je parodije na Slovácko sa nesúdí….

Zveřejnil(a) Jan Malinda dne Čtvrtek 2. května 2019


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *