Honzíkova cesta (33. kolo)

Honzíkova cesta (33. kolo)

(věnováno Bohumilu Říhovi)


Honzík stál na chodníku před samoobsluhou. Čekal tam na maminku, která v samoobsluze nakupovala dárky pro babičku a dědečka v Koníkovicích, kam se chystali v neděli na návštěvu. Honzík před samoobsluhou hlídal maminčiny tašky s nákupem.

Na ulici bylo plno lidí. Vcházeli do obchodů a vycházeli z úřadů. Nastupovali a vystupovali z tramvají. Všichni někam spěchali.

„Honzíku!“ ozval se kdesi blízko tenký dívčí hlásek.

Honzíkovi se zdálo, že ten hlásek zná. Honem se po něm rozhlížel, ale viděl jen spoustu spěchajících dospělých nohou.

„Tady jsem!“ ozval se znovu tenký hlásek.

V tom Honzík uviděl drobný obličej. Byla to Terezka. Stála nedaleko na tramvajové zastávce a radostně na Honzíka mávala. Byli od sebe jen pár kroků. Honzík byl šťastný, že Terezku vidí. Chtěl se k ní rozběhnout. Ale pak si vzpomněl, že mu nakázala maminka, že nesmí od samoobsluhy nikam odejít. Tak na Terezku alespoň zamával.

Terezka k němu běžela, její maličký obličej zářil.

„My jsme tady na výletě,“ řekla mu radostně.

„Na jakém výletě?“ nerozuměl Honzík.

„S naší školou,“ řekla Terezka.

Až teď si Honzík všiml, že na tramvajové zastávce stojí i ředitel Stolař obklopený dětmi z Koníkovic. Stáli tam taky Viktor a Ferda.

„Co tady děláš, Honzíku?“ zajímalo Terezku.



(celý příspěvek najdete v knižním vydání Zelenobílé vykrádačky, kterou vydává na podzim 2019 nakl. Albatros)

Bohemians Praha – 1. FK Příbram 1:4


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *