Rychlé šípy (28. kolo)

Rychlé šípy (28. kolo)

(věnováno Jaroslavu Foglarovi)

……………………………
V pondělí odpoledne, sotva měli všechny úkoly do školy hotové, spěchali hoši Rychlých šípů — plní chuti, nápadů a nadšení — do své klubovničky. Rokovat na schůzce měli toho dne o tom, jak odvrátit čerstvý útok hejtrů iniciovaný a mocně přiživovaný Bratrstvem kočičí pracky, kteří napadli youtouberský kanál Rychlých šípů.

Mirek sám měl již vymyšlený dobrý nápad, jak útok hejtrů odclonit, avšak zatím o tom před chlapci pomlčel a jako správný vedoucí je vyzval, aby každý přišel s vlastním návrhem, jak odvrátit odliv subscriberů z klubového kanálu.

V klubovně, kromě Mirka, seděli již na svých místech i Jarka Metelka a Červenáček, když v tom se přiřítil udýchaný Rychlonožka, který dnes výjimečně nepřišel poslední.

„Něco vám musím povědět!“ volal již ve dveřích klubovny rozčileně, když se rychle rozhlédl a shledal, kdo ještě v klubovně schází.

„Dej si placku na čelo, plantážníku,“ uzemnil ho Červenáček. „Jestli se ti v noci zdálo, že natáčíme cinamon challenge nebo jinou hloupost, tak rovnou dávám dislajk,“ odmítl představu natáčení výzvy spočívající v tom, že youtouberský účastník výzvy musí sníst lžičku mleté skořice, aniž by se napil.

Mirek s Jarkou se zasmáli. Všichni měli ještě v živé paměti, jak Rychlonožka prosadil klubové natáčení mixer challenge, ve které si účastníci losují náhodné potraviny, které smíchají v mixéru, a tento koktejl musí vypít.

„Tohle je, himbajs, vážná věc!“ nenechal se odbýt Rychlonožka a sypal ze sebe dál: „Mirku, poslouchej mě. Bohouš dnes ve škole rozhlašoval, že Dlouhé Bidlo má v telefonu selfíčko ze Stínadel, na kterém je Jindra Hojer ve společnosti Bratrstva kočičí pracky!“

Ve tvářích Mirka, Jarky i Červenáčka bylo zjevné, že nevědí, co si o tom mají v první chvíli myslet. Byli tou informací doslova zmražení.

Jako první promluvil Mirek:

„Kdo ví, co si Dlouhé Bidlo zase vymyslelo,“ pronesl do napjaté atmosféry. „Bratrstvo kočičí pracky má na svém youtube kanálu dlouhodobě málo odběratelů, a tak se jistě chce jen pokusit o nějaký clickbait, aby nahnalo lajky.“

Ale Mirek klid jen předstíral, aby mezi ostatní hochy nevnesl paniku. Ve skutečnosti si již v duchu představoval, jaký poprask Dlouhé Bidlo vyvolá tím, až zmíněné selfíčko s Jindrou Hojerem nahraje na svůj instagram a připíše k němu výsměšný popisek ve smyslu: Tak Rychlým šípům se drolí klub! Rychlé šípy dostaly na frak! A podívejme se! Dostaly na frak!

„Nakonec se jistě ukáže, že to není pravá fotografie,“ pokračoval vyrovnaným tónem Mirek, „nýbrž že je to jen nějaká nepovedená fotomontáž z photoshopu.“

„Já bych to nepodceňoval, Mirku,“ vzal si slovo zadumaně Jarka. „Nezapomeňte, že Jindra se v pátek omluvil z naší klubové akce Ukliďme Česko. Prý proto, že musel s rodiči na jakousi návštěvu za vážně nemocným strýčkem. A nyní ta zpráva, že byl ve Stínadlech? To je mi ale zvláštní náhoda.“

„Vzpomeňte si na Jindrův poslední neuvážený nápad,“ promluvil vážným hlasem Červenáček.

Všem chlapcům se při Červenáčkových slovech vybavil výjev z nedávné doby, kdy Jindra Hojer navrhoval, aby hoši Rychlých šípů podnikli výpravu do Stínadel a živě odtamtud streamovali, což Mirek tehdy smetl ze stolu jako nebezpečnou zábavu. Vždyť by je takto mohli Vontové snadno vystopovat a vyřídit si s nimi účty! Ano, Jindra byl podobnými neuváženými nápady známý. Že by se ale v zájmu osobní slávy spolčil s Bratrstvem kočičí pracky? To nikomu v klubovně nešlo do hlavy. Nikdo se ve své mysli nedovedl smířit s myšlenkou, že Jindra Hojer, ten milý kluk, by mohl provést něco tak neprozřetelného.

Mirek uvažoval i pragmaticky — vždyť případné vyloučení Jindry z klubu by mělo vážný ekonomický dopad, jelikož na kompletní pětici hochů Rychlých šípů je postavený celý klubový merch.

„Kdo by si to pomyslel!“ vzdychl Jarka, zatímco spěšně prohledával veškeré sociální sítě Bratrstva kočičí pracky. Ale ani na jejich facebooku, ani na instagramu žádné selfíčko s Jindrou Hojerem nezahlédl. „Bylo tu mezi námi vždycky takové přátelství!“

„Uvidíme, jestli s tím Jindra dnes sám od sebe začne,“ rozhodl Mirek. „Co si nadrobil, to si musí sníst!“

Poslední slova pronesl právě v okamžiku, kdy Jindra Hojer vkročil s pozdravem do klubovny. Ani dnes si neodepřel krásně učesanou pěšinku ve svých žlutých vlasech, které mu všechna děvčata záviděla. Tentokrát se ale podezíravě zastavil už ve dveřích, přelétl hochy nápadně nejistým pohledem a optal se: „Stalo se něco?“

V napjatých tvářích ostatních hochů cítil nedůvěru.

„Co by se mělo stát?“ hrál překvapeného Mirek.

Jindra na to neměl odpověď, pouze bezradně pokrčil rameny a přisedl k ostatním ke stolu.

Nebyl by to však Rychlonožka, kdyby vydržel chvíli mlčet, do nikoho nerýpat, a tak rozmarně nadnesl:

„Že ani nepovyprávíš, kolik zákusků jsi spořádal na návštěvě u strýčka?“

Mirek se zoufale na prostořekého Rychlonožku otočil, vždyť ta řeč bořila taktiku výslechu. Ale dříve, než mohl něco říct, smočil si ještě honem Červenáček, který s mistrně předstíraným zklamáním pravil: „A že ani nepostneš z té rodinné sešlosti selfíčko na facebook? Nebo bys snad za ně nesklidil dost lajků?“

Byla to docela jemná narážka a přece její závěr působil jako rána z pistole. V klubovně nastalo hrobové ticho.

Jindra Hojer zrudl a hoši na něho pohlédli s podezíravostí, která v nich každým okamžikem bobtnala víc a víc. Poté se Jindrovi trochu začala chvět brada. U Rychlých šípů nebyli žádní ubrečení chlapci, ale teď tady z té chvějící se brady na něm hoši poznali, že je se svými silami u konce. V koutcích jeho očí se dlouho držely dvě veliké slzy, než se skutálely po tváři kolem křečovitě sevřených úst a ukáply na stůl.

„Tak vy si myslíte — že jsem — já jsem jenom — no — tedy dobře, dobře,“ zmateně ze sebe chrlil přidušeným hlasem. „Ale já tomu skutečně nemohl zabránit. Dlouhé Bidlo se Štětináčem — ke mně přiskočili — a drželi mne a Dlouhé Bidlo pak vytáhlo svůj iPhone a zmáčklo ho — a já — nemohl jsem jim uniknout.“

Bylo vidět, že chtěl ještě něco dodat, ale hlas mu selhal. Jindra si utíral slzy bavlněným kapesníkem, který vytáhl z kapsy. Ostatní chlapci ho pozorovali, zda z Jindry ještě něco dalšího vypadne. Zatím z toho nebyli příliš moudří. Takový případ mít v klubu! Takový rozkol! A k tomu ještě teď, když jim dramaticky klesá počet odběratelů na youtube!

„Takže je pravda, že jsi nejel ke strýčkovi na návštěvu!“ vybuchl Mirek. „A zatímco my jsme se celý pátek honili po městě v rámci akce Ukliďme Česko, ty jsi naháněl lajky ve Stínadlech. To od tebe není vůbec kamarádské.“

Jindra k němu vzhlédl, hřbetem dlaně si otřel oči a přiškrceným hlasem se počal hájit.

„Copak jsem tam šel dobrovolně? Donutili mě!“

„Kdo tě donutil?“ obořil se na něj Jarka.

„Strýček,“ polkl slzu Jindra. „Je těžce nemocný — bylo to jeho poslední vroucí přání — vidět na vlastní oči Bohemku. Tak jsme nasedli do auta a jeli jsme na Stínadla — do Teplic.“

Mirek, Jarka, Červenáček i Rychlonožka byli hluboce zaražení.

Jako první se probral Červenáček:

„Stínadla! Tak se přece jmenuje teplický fotbalový stadion!“

„A my jsme si mysleli, Jindro, že jsi byl ve Stínadlech za Rozdělovací třídou!“ pravil trpce Jarka.

„Moment,“ vstoupil do toho rázným hlasem Mirek. „Jak ale vysvětlíš, že jsi byl na tom fotbalovém utkání s Bratrstvem kočičí pracky?“

Jindra už otřel poslední slzu a hlas se mu začal napřimovat. Mluvil nyní již docela souvisle.

„Ále, copak si, himbajs, nepamatujete, jak Dlouhé Bidlo slibovalo na facebooku, že už brzy bude vládcem Stínadel? Všichni si mysleli, že se chystá provést nějaký kousek Vontům, ale ve skutečnosti na to nemá odvahu. A tak se Bratrstvo kočičí pracky vypravilo vlakem do Teplic, aby tam na stadionu pořídili vlog, jak demolují Stínadla, ale bude to jen jejich klasický clickbait. A když mě tam na tribuně náhodou spatřili, obestoupili mne skrytě zezadu a pořídili to selfíčko. To je celé.“

Na Jarkových ústech se mihl prchavý záblesk úsměvu.

„A my tě podezírali, že jsi nás zradil,“ řekl Jindrovi omluvně. A zadíval se lehce vyčítavě na Rychlonožku, který celé nedorozumění rozdmýchal.

„Jejkote, mankote, já jsem tak rád, že se to vysvětlilo!“ oddechl si rozčileně Rychlonožka.

„Měl jsem vám hned v pátek napsat zprávu, co si mi přihodilo,“ kál se Jindra. „Takto jsem se jen zbytečně dostal do podezření.“

„Byla to vina na obou stranách,“ pomohl mu Mirek. „Ty i my jsme měli být přímější a měli jsme si své dojmy o sobě hned říct. Mohli jsme tak zabránit podezření hned v začátku. Což nejsou ale většiny všech přátelství mezi hochy a děvčaty pošramoceny či dokonce rozbity nehezkou pomluvou? Je to poučení pro nás pro všechny — fámy mohou způsobit nenávratné škody a je nezbytné ověřovat informace vždy alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, jak to doporučují i v Mladém hlasateli.“

Při těch slovech podával s úsměvem Jindrovi ruku. Ten se jí vděčně chopil a tiskl ji dlouho a silně. Zářil štěstím a chtěl také sám něco říci. Ale už se mezi ně vrhl Rychlonožka a hlaholil:

„Sem, na moje tak zvaně mužná prsa čili hruď, pojď ty kluku jeden darebná! A teď mi pověz: když chceš vidět pořádný fotbal, proč nezajdeš někdy na Rapid?“

„Bohemka hraje teď také docela pěkně,“ spolkl poslední slzu Jindra.

„V Bohemce jsou saláti. Sázím se, že v příštím zápase s nimi vyhraje Jablonec!“ kasal se Rychlonožka.

„Dobře,“ usmál se Červenáček na Rychlonožku. „Prohraje-li Jablonec teď o víkendu s Bohemkou, půjdeš do školy s nalepeným vousem!“

„A vyhraje-li Jablonec,“ chytl se toho Mirek, „připojíme se my čtyři k protestní akci naštvaných matek Kojit kdekoliv i v Raiffeisenbance, který organizuje Haha Bimbi, a natočíme o tom angažovaný vlog.“

—————–

Teplice – Bohemians 1:2

Jejkote, mankote! Někdo vykradl Rychlé šípy, himbajs!

Zveřejnil(a) Jan Malinda dne Pondělí 15. dubna 2019


One Reply to “Rychlé šípy (28. kolo)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.