Povídky Šimka a Grossmanna (25. kolo)

Povídky Šimka a Grossmanna (25. kolo)

(věnováno Miloslavu Šimkovi a Jiřímu Grossmannovi)

………………….
Jak nás postihla ekonomická krize
Nezvána, tím méně vítána, dolehla na naši rodinu tíživá ekonomická situace. Otec se předtím odvážně vrhl do podnikání, avšak osud mu nedopřál obchodního štěstí. Zejména ambiciózní byznysplán s otevřením prodejny vysavačů na vrcholu Sněžky otci značně vyluxoval podnikatelský účet. Otec se však nevzdal. „Teď to konečně zlomím!“ kasal se chvástavě, když ve vršovickém obchodním centru Eden slavnostně otevíral fanshop se sparťanskými suvenýry. Sotva jsme prodejnu vygruntovali po devátém útoku neznámého žháře, zazvonil u dveří našeho bytu první vymahač dluhů.

„Tady nikdo nebydlí,“ pravil otec přes dveře vychytrale cizím hlasem.

Vymahač dluhů se však nenechal ošálit a odemkl si krumpáčem.

Během dalších týdnů jsme měli tu čest seznámit se osobně se smetánkou pražských exekutorů. Mnozí se k nám domů navraceli tak často, že jsme si s nimi začali familiérně tykat a blahopřáli jsme si navzájem k narozeninám, k Vánocům či MDŽ. Množství časem dokonce převýšili počet deviantů, kteří na Pornhubu shlédli umělecký snímek, v němž hrála hlavní roli naše sestra Ágnes.

Jak v našem bytě ubývalo nábytku, vzbuzovali jsme v exekutorech čím dál silnější pohnutí. Jednomu z nich po obhlídce holých stěn zvlhly oči a samaritánsky nás obdaroval dvěma hašlerkami. Ty nám však, bohužel, byly obratem zabaveny dříve, než je otec stihl rozdělit k nedělnímu obědu. Poslední exekutor, nevěda zoufale co už odnést, zabavil nám i zbylé domácí mazlíčky, to jest osm štěnic a tři šváby.

Po této trudné epizodě jsme seděli na podlaze nad nakreslenou večeří a ohřívali si dlaně nad hřbitovní svíčkou. Otec rozhodl, že každý člen rodiny musí přijít s nápadem, jak tíživou ekonomickou situaci naší rodiny vylepšit, řka: „Kdo nic nevymyslí, tomu večeři z podlahy vygumuju!“

Bratr nesměle navrhl nahradit v otcově fanshopu sparťanský sortiment suvenýry 1. FK Příbram. Matka přišla s nápadem přesunout prodejnu vysavačů ze Sněžky na Říp. Otec obě varianty důkladně zvažoval.

Pak se ujal slova děd:

„Četl šem v inželátu v Ludem Plávu,“ zašišlal, neboť při předminulé exekutorské návštěvě mu byly zkonfiskovány umělé zuby, „že jedna bešpečnoštní agentula šchání požadatele pjo šobotní utkání na Bohemče.“

Otec uvážlivě rozhodl, že pořadatelská brigáda by mohla deficitní rodinný rozpočet krátkodobě osvěžit, navíc se kulturně jistě obohatíme o shlédnutí líbivého prvoligového utkání, a na důkaz uznání dědovi domaloval na podlahu rohlík navíc.

Den před mistrovským utkáním s týmem Slezský FC Opava nás otec vodil okolo fitness center, abychom nasáli testosteron. Sám měl formu vyladěnou na takové výši, že když jsme při návratu z procházky potkali na chodbě činžáku sousedku Mičovou, odpověděl jí na pozdrav sérií hmatů a chvatů a vykázal ji do jejího sektoru.

Druhého dne jsme se vypravili na stadion Bohemians. Vedoucí bezpečnostní agentury nám rozdal slušivé reflexní vesty, které nám byly obratem zabaveny jedním exekutorem, jenž naši rodinu náhodně zahlédl v davu.

Část rodiny byla pověřena úkolem šacovat u vstupu návštěvníky, aby se zamezilo jejich případným podvratným choutkám pronést na stadion zakázané předměty. Zejména matka před vstupem do sektoru A slavila velké úspěchy. Záludným chuligánům, aniž by to postřehli, diskrétně zabavila celkem tři světlice, dvě petardy a čtrnáct peněženek.

Činila se též sestra Ágnes před vstupem do sektoru C. Napadlo ji nabízet chuligánům, aby za drobný finanční příspěvek na oplátku důkladně prošacovali oni ji. Tak se stalo, že se před ní brzy vytvořila fronta dosahující až do Úval.

Dědovi byl svěřen zvláště zodpovědný úkol, aby dohlížel na klid a pořádek v sektoru fanoušků hostí. Vedoucí bezpečnostní agentury se domníval, že kmet by mohl na chuligány působit výchovným dojmem. Nutno říci, že tento bohulibý záměr vycházel do okamžiku, než rozvášnění opavští chuligáni začali skandovat jméno svého mateřského klubu: „Slezský! Slezský!“ Děd, zmámený hladem, nebo přimalovaný rohlík již dávno vytrávil, se k jejich skandování zmateně připojil:

„Šlešky! Šlešky!“ provolával radostně.

To ovšem neuniklo pozornosti jednoho otylého opavského fanouška.

„Jaké šlejšky?“ obořil se na dědu. „Zme snad nějaké šlejšky?“ zahromoval, načež mu uštědřil facku. Abychom nejstaršího člena naší rodiny podpořili, vydali jsme se mu s otcem na pomoc. To však nekvitovali nedaleko postávající policisté, a tak se poprvé v dějinách českého ligového fotbalu stalo, že ze stadionu nebyli vyvedeni nezvladatelní fanoušci, nýbrž pořadatelé.

Ocitli jsme se na ulici bez vest a co hůř – zejména bez tolik potřebného výdělku.

Avšak věc měla nečekané rozuzlení. Jak vyšlo najevo, v průběhu utkání se facebookem po Praze bleskově roznesla zpráva o nevšední šacovací službě, kterou u vstupu na stadion poskytovala naše sestra Ágnes. Do fronty k ní se začali řadit i fanoušci, kteří měli toho dne původně namířeno na zcela jiné pražské stadiony. Podnikavá sestra začala přijímat vedle hotovosti i platební karty, které nevracela. Z jejího utrženého výdělku následně otec uhradil nejen všechny exekuce, ale též nový nábytek a skutečné jídlo. Zvláště dojemné bylo opětovné shledání s našimi štěnicemi a šváby, které jsme mohli vykoupit zpět z trojského útulku. Nadto jsme si z rozmaru zakoupili též chovný párek molů. Ba co víc, dokonce nám zbyl slušný kapitál na založení vlastní bezpečnostní agentury.

——————————-

Bohemians – Slezský FC Opava 0:0

Dovoluji si skromně ohlásit, že výhradně pro vaše literární potěšení na pár hodin obživli Šimek s Grossmannem, aby mohli sepsat zcela novou povídku Jak nás postihla ekonomická krize.

Zveřejnil(a) Jan Malinda dne Pátek 22. března 2019


One Reply to “Povídky Šimka a Grossmanna (25. kolo)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.