Dopisy Olze (24. kolo)

Dopisy Olze (24. kolo)

(věnováno Václavu Havlovi)

………………………….
1905) 10. 3. 2019
Milá Olgo,
je neděle odpoledne, v novinách jsem si přečetl, že Andrej Babiš jednal v Bílém domě s americkým prezidentem Trumpem, absolvoval jsem právě hostinu z posledních zbytků posledního balíku, vykouřil doutník a usedám, abych Ti začal psát, protože se přibližuje den odesílání dopisů.

 

* Především: zapomněl jsem ti poděkovat za Tvůj lístek z Krkonoš, který mi byl ukázán. Vzpomněl jsem si na to pár minut poté, co jsem odevzdal svůj minulý dopis č. 1904. Promiň! V tomhle zapomínání už asi lepší nebudu. Téměř jedna polovina textu byla však začerněna fixkou, takže moc moudrý jsem z toho nebyl.

 

* A teď – jako obvykle – něco o mém zdejším životě. Poslední dny mne zase trápí hemeroidy, činí mi potíže si sednout apod., jógovat vůbec nelze. Má chřipková choroba – šlo zřejmě o nepříliš intenzivní recidivu potíží, které jsem měl v zimě – pominula a já jsem zase zcela fit. Doufám, že to zase nějakou dobu vydrží.

 

* Mé kulturní zážitky poslední doby: zhlédl jsem tuhle jeden díl Zkázy Dejvického divadla (vkusná komerčárna) a ve volných chvilkách čtu Zábranského Slabost pro každou jinou pláž. Trochu se věnuju i angličtině.

Mí kolegové jsou sice celkem dobří a mají mě rádi, dělají mi však starost tím, že pořád mluví, a já nemůžu číst, přemýšlet atd. Zabránit jim v tom přirozeně nijak nemůžu. Někdy to je k zešílení. Nyní mám zase nového kolegu, který je vášnivým fotbalovým fanouškem Bohemians a v posledních dnech si velice zoufal, že nedaleko odtud, v Karviné, jeho tým sehrál zápas a on že u toho scházel. Ten můj kolega o fotbale vůbec velice rád žvaní. Jak víš, mám ke sportu speciální vztah (mým dávným životním cílem bylo skočit metr deset do výšky), tím spíš mne pak míjí samotný nejpopulárnější sport na planetě – nikdy jsem ostatně žádnému fotbalovému klubu nefandil. Nicméně určitá myšlenka mne na tom žvanění mého kolegy zaujala. Konkrétně mne zaujala funkce videorozhodčího, která je poslední dobu do fotbalu vnášena.

Široká sportovní veřejnost po zavedení role videorozhodčího dlouho volala; čestní lidé se v dobré víře domnívali, že neúplatná moderní technika přemůže lidský faktor, že z fotbalu se takto podaří vymýtit bafuňářské zákulisní ovlivňování zápasů prostřednictvím uplacených rozhodčích. Ti všelijací nečestní mocní šíbři, kteří si k úspěchům neuměli pomoci jinak než korupcí, se videotechnice pochopitelně bránili, avšak když už jednoho dne veřejnému tlaku podlehnout museli, začali velmi dbát na to, aby videotechnika asistovala právě u zápasů jejich klubů. Vyjevilo se totiž kupříkladu, že videorozhodčí se může zaměřit na pokutové území v okamžiku, kdy je prominentní klub v útoku. V takovém pokutovém území se kromě velkých očividných faulů běžně přihodí spousta drobných hraničních hříšků a prkotin, které by se jinak přehlédly. Avšak pokud nějaký takový hraniční hříšek videorozhodčí po důkladném prozkoumání videozáznamu vyšťourá, v případě odpískání pokutového kopu si jej snadno veřejně obhájí. A taktéž si obhájí, pakliže podobný hraniční hříšek na opačné straně hřiště přehlédne. Takto tedy videotechnika nahrává nejen simulantům, kterým se při sebemenším kontaktu vyplatí spadnout na trávník, ale zejména nahrává těm protřelým zákulisním šíbrům, kteří mohou zkorumpovat videorozhodčího a mohou tak pokračovat ve svých manipulacích a nekalých kšeftech jako za starých časů bez videotechniky.

Proč se o tom zmiňuji v dopise pro Tebe? Zdá se mi, že tento fotbalový příklad se zneužitím dobré myšlenky videorozhodčího může vhodně posloužit jako metafora, jak si čecháčkovsky pokaždé dovedeme obratně a vychytrale ochočit všechny dobře míněné snahy o eliminaci nepravostí. Jakmile kdosi čestný v upřímné snaze vykoumá nějaké dokonalé pravidlo posilující transparentnost, zmocní se tohoto pravidla či předpisu pokaždé tatáž skupina šíbrů a vykuků, kteří obratně vykoumají způsob, jak ono pravidlo obejít a – ještě lépe pro ně – zneužít ho ku vlastnímu prospěchu.

Vyplývá snad z toho, že nemá smyslu snažit se o nalezení nových cest, jak učinit naši společnost poctivější? Že bychom snad měli rezignovat? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Ačkoli každá následující prohra může ve spravedlivě smýšlejícím člověku prohloubit pocit frustrace, nebylo by šťastné těmto temným silám rezignovaně ustupovat a vposledku jen pasivně přihlížet. Vždy existuje jakási naděje, že to příští vylepšující pravidlo už vychytralí šíbři nepřemůžou. A naděje, jak jsem už také jednou někde řekl, není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.

Příště budu pozdravovat kamarády, dnes kamarádky: Dášu, Irenu O., Andulku, Janu T., Jitku V. – a ovšem Tvou matku, sestru i neteře – a všechny další, které se mi sem už nevešly!

Líbe Tě Vašek

………………………
Karviná – Bohemians 0:3

A než nám začne dnešní zápas, tak ještě rychle jeden z Dopisů Olze z minulého týdne.

Zveřejnil(a) Jan Malinda dne Neděle 17. března 2019


One Reply to “Dopisy Olze (24. kolo)”

  1. Stávám se fašounkem (H*y*m*a*n K*a*p*l*a*n) zelenobílé vykrádačky (dozvěděl jsem se o ní v pátek minulý týden) a říkám (rozuměj sdílím) její stránky dál. Moc mě to baví a už se těším na další kolo. Pravda, raději sleduji hřiště zamrzlé, kde je méně hráčů s klacky v ruce, ale o klokany se od teď začnu alespoň zajímat. Slibuji. A moc díky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.